Potlačit plevel zvládají všechny druhy mulče plus minus stejně. Výrazný rozdíl je ale v jejich „vedlejších účincích“. Mají různý vliv na kvalitu půdy, prostupnost vody a plynů a dostupnost vody a živin.
Drcená kůra (různě hrubá) a štěpka jsou v Česku zdaleka nejpoužívanější druhy mulče.
1. Jemný mulč (jemně drcená kůra, piliny)
Kůru vidíme v českých zahradách nejčastěji – je dobře dostupná a hezky vypadá. Odborné testování a články ale upozorňují na některá možná rizika:
- Drobný materiál rychleji degraduje a slehává. Střídavým působením vody a slunce postupně vytváří slepenou hutnou vrstvu bez vzduchových průduchů – jakousi neprodyšnou plstnatou krustu. Ta snižuje prostupnost kyslíku ke kořenům trvalek.
- Jemný mulč sice brání odparu vody, ale zároveň funguje jako houba. Drobné dešťové srážky se do něj vsáknou a později se odpaří, aniž by se dostaly ke kořenům rostlin.
- Drobná frakce se rozkládá příliš rychle. To vede k nárazovému odčerpávání dusíku mikroorganismy u povrchu půdy (tzv. dusíkový hlad). Trvalek s hlubšími kořeny úbytek dusíku na povrchu nevadí, ale u rostlin s mělkými kořeny nebo pokud dojde k promíchání jemného mulče s půdou (např. při pletí), mohlo by to zpomalit jejich růst.
- Dochází k okyselování půdy, které ale pro většinu rostlin nepředstavuje žádné riziko. Hodnota pH klesá max. o 0,5 stupně a jen ve svrchních pár cm. Pouze u vápnomilných trvalek (např. levandulí, rozmarýnu, svatolíny, šalvěje) nedávejte kůru až ke krčku, ale nechte odstup 5–10 cm.
- Čím jemnější mulč, tím budou rizika větší (např. u pilin). Naopak lepší volbou bude hrubší kůra frakce 2–4 cm.
NAŠE PRAXE
Jemný mulč používáme již přes 10 let. Pro většinu trvalek funguje dobře, ale některé druhy jemně drcenou kůru hůře snáší. Většinou trvalky, které se rozrůstají spíše do šířky, nebo mají mělké kořeny, jako kakosty (Geranium), zběhovec (Ajuga), tymián (Thymus), třapatkovky (Echinacea), pivoňky (Paeonia), kosatce (Iris) nebo krásnoočka (Coreopsis).
U těchto druhů je dobré nazasypávat mulč až ke krčku a nechat jim možnost cirkulace vzduchu. Zároveň je důležité přihnojování, právě kvůli riziku deficitu dusíku, alespoň v prvních 2-3 letech.
2. Štěpka z listnatých stromů
Hrubší frakce, 2–5 cm, je podle současných poznatků „top“ volba. Je ale hůře dostupná (přednostně se používá k výrobě paliva) a kupovaná bývá drahá.
- Hrubé kousky mezi sebou nechávají vzduchové kapsy, které umožňují půdě volně dýchat. Voda skrze ně proteče přímo do země.
- Je zde menší riziko úbytku dusíku z půdy. K tomu dochází pouze na mikroskopickém rozhraní mezi půdou a štěpkou. Kořeny trvalek, které jsou hlouběji v půdě, ohroženy nejsou. Není tedy třeba se bát, že dřevní štěpka „vysaje“ dusík z celého záhonu. Jen se nesmí míchat mulč s půdou.
- Listnatá štěpka (zejména z větví) obsahuje optimální poměr ligninu a celulózy a stimuluje tak rozvoj prospěšných půdních hub a mykorhizy. To má velmi dobrý vliv na odolnost trvalek.
Pokud máte možnost sehnat si štěpku z listnatých stromů někde v blízkosti na pile, je dobré ji využít. Prodává se i v zahradních centrech v pytlích, ale její cena je samozřejmě vyšší.
⚠️
Většina nabízené štěpky pochází z jehličnatých dřevin, hlavně v této době, kdy řádí kůrovec. Tato štěpka má vyšší poměr uhlíku k dusíku (až 500:1), takže intenzivněji blokuje dusík na povrchu. Také obsahuje pryskyřice. Zvlášť pokud sáhnete po úplně čerstvé jehličnaté štěpce, může u mladých sazenic mírně zbrzdit jejich start.
Jehličnatou štěpku samozřejmě můžete bez obav použít – jen je lepší zvolit materiál částečně odleželý a nedávat ho přímo k bázi citlivých trvalek. Výhodou je, že se rozkládá pomaleji než jemnější kůra, což její nevýhody bohatě kompenzuje.
Pokud chcete pro své trvalky to nejlepší, mulčujte hrubší štěpkou z listnatých stromů ve vrstvě 5–7 cm, přímo na odplevelenou půdu bez jakýchkoliv textilií. Jemnému mulči se v bezprostřední blízkosti stonků vyhněte.
Cílem mulčování by mělo být pouze překlenutí prvních dvou let, než trvalky vyrostou a vytvoří si vlastní stínicí „živý mulč“.